V posledních dvou letech padly v tvrdém konkurenčním boji dvě velice tradiční a kvalitní sedlářské značky, a protože se jednalo o značky v určitém smyslu výjimečné, věnuji jim zde krátkou vzpomínku a zamyšlení. V obou případech byl scénář velice podobný a spolu s pochybeními v managementu byla příčinou úpadku i neochota obou výrobců slevit z kvality výroby ve prospěch vyšších zisků (v protikladu k mnohým obchodně úspěšnějším, avšak kvalitativně kompromisním či přímo nedostačujícím značkám).
Barnsby
Zánik tohoto nejstaršího sedlářství na světě (v provozu od roku 1793) je beze sporu z nemalé části vinou managementu, neboť už pouhý fakt, že nebylo zvládnuto financování provozu značky tohoto renomé, potenciálu, výrobní výkonnosti a s dlouhodobě uspokojivou poptávkou, svědčí o mnohém. A bez zajímavosti není ani skutečnost, že před zhruba deseti lety i Cliff Barnsby, jedna z nejtradičnějších značek vůbec, z důvodu snížení výrobních nákladů krátkodobě experimentoval s plastovými kostrami (byť ne coby úplnou náhradou, ale pouze jako levnější alternativní variantou u nejprodávanějších modelů, dostupnou souběžně s provedením na dřevěných kostrách), avšak po krátké době od toho bylo z v úvodu řečených důvodů upuštěno. Do výroby se sice později (2012) dostala vedle tradičních modelů i nová řada Xtreem na kostrách z tepelně upravitelného karbonového kompozitu, ale zájem o sedla na této syntetické iTree kostře nebyl valný a situaci to už nezachránilo.
Do vážných finančních problémů, přímo ovliňujících provoz, se firma dostala na přelomu let 2013/2014. V následujících šesti měsících se vedení značky snažilo společnost restrukturalizovat a zároveň posílit odbyt na exportních trzích, ale v obou případech neúspěšně. V červnu 2014 proto vedení společnosti definitivně zastavilo výrobu, propustilo všech 26 zaměstnanců a poslalo firmu do insolvence. Kromě náročné konkurence stále narůstajícího počtu méně kvaltiních výrobců s nižšími vstupními náklady zatloukla Barnsbymu hřebíček do rakve také silná libra, která britská sedla zahraničním kupujícím výrazně prodražovala, to vše podtrženo pozdním úsilím o řešení finančních problemů, které rozhodně nepřišly ze dne na den. A zapomenout bych neměl ještě jeden na dílčí faktor – Barnsby totiž, jako jeden z velmi mála velkých výrobců, neprodukoval sedla pro jiné značky. To je ve skutečnosti velmi běžná praxe, řada sedlářství kromě svých sedel produkuje i jinou výrobu a pouze ji osazuje štítky a logy objednatele. Spousta „značek“ dokonce vůbec neprovozuje sedlářskou dílnu a jako vlastní prezentuje kompletně cizí výrobky – mnozí ze čtenárů by se možná dost podivili, odkud jejich „zaručeně německé / holandské / … “ sedlo ve skutečnosti pochází; ne vždy je to ovšem důvod k nelibosti, ba naopak v některých případech jsou taková sedla z velmi kvalitních dílen, ale pravdou je, že se jedná spíše o výjimky a většinou jde o méně kvalitní rebrandovanou produkci. V budoucnu těmto výrobním propletencům a kooperacím věnuji samostatný díl v seriálu „O sedlech“ a zde se v tuto chvíli omezím pouze na konstatování, že Barnsby se zisků z tohoto typu produkce zcela vzdal a spokojil se pouze s prodejem sedlových koster, které od nich dlouhou dobu odebírala řada renomovaných značek z celého světa. Ale příjmy z provozu výrobny koster s minimálními maržemi (ve srovnání s hotovými sedly) žel nestačily k tomu, aby udržely značku při životě.
Konec byl smutně rychlý – v následujících měsících roku 2014 nejprve odkoupil veškeré stroje pro výrobu sedlových koster konkurenční Ideal (který od podzimu 2014 část modelů Barnsbyho dále produkuje pod značkou Barclay na týchž BB kostrách, které proslavily původního výrobce) a v říjnu téhož roku odkoupila značkové jméno Barnsby obchodní společnost The Sports HQ, která se zaměřuje na obchodování se sportovním zbožím mnoha různých značek z celého světa. V budoucnu se tedy pravděpodobně se sedly nesoucími jména pánů Cliffa a Barnsbyho opět setkáme, ale s původní výrobou už nebudou mít nic společného.
Smutný pohled na to, co krátce před krachem zbývalo z dílen nejstarší značky sedel na světě. Interíéry i exteriéry zachycují stav původního sídla, zvaného Globe Works, které Barnsby opustil v roce 2009 a pochází z doby ještě předtím, než byl opuštěný objekt v Lower Forster Street o dva roky později zcela zničen rozsáhlým požárem. Ale ani nové, skromnější prostory v Aldridge Road, pojmenované Badgers Yard a s velkými nadějemi oficiálně otevírané princeznou Annou, se dlouhého užívání nedočkaly.
Zleva modely Milton, Omega a VSS – to je vše, co zbylo z téměř třiceti typů sedel Barnsby v původní podobě (nebudeme-li počítat model Barclay Pro-Shock, který vychází z dříve poměrně oblíbené skočky Schockemoehle a přepracované novodobé modely Liberté, Majestic a Theodén). Zmizel např. oblíbený, levný a pro mladé koně ideální, mělký drezurní Kanter, zachován byl pouze Kanter Plus s téměř dvojnásobnou cenovkou a výrazně jinou koncepcí. Zamrzí také zánik celé čtyřkové řady, což je škoda nejen u výborného drezurního modelu Luxus, ale u vynikajících Auror a N-Gage; náhrady jsou pouze dvě – přepracované modely Majestic a Theodén, které však, kromě dobrých BB koster, s původními provedenímí nemají mnoho společného. Z celé nabídky zbylo jen osm modelů a pouze tři v původním provedení (z nichž dva – Omegu a VSS, bych klidně oželel). Smutné. Ale stále lepší, než nic, neboť i tak se jedná o poměrně kvalitní sedla na dřevěných kostrách.
Forestier
Tato smutná kapitola v historii sedlářství je čerstvá – letošní. Forestier čelil finančním těžkostem už poněkolikáté v posledních dvou dekádách, ostatně v pracovně vysoce nákladné Francii a – s výjimkou USA – poměrně omezeným mimofrancouzským odbytovým potenciálem tamních značek sedel to ani není nikterak překvapující. V tomto případě je obětí pro změnu nejstarší francouzské sedlářství vůbec (1950) a zrovna to, které dle mého mínění i zkušeností bylo zároveň jedním z tamních nejkvalitnějších, ne-li nejkvalitnějším. Forestier se zároveň v mnoha ohledech vymyklal tomu, jak francouzská sedlářství obvykle fungují – byli nebývale vstřícní i k nefrancouzským zájemcům z jezdecky bezvýznamných zemí, dokázali být flexibilní při řešení specifických poptávek (což u francouzských značek vůbec není běžné, právě naopak) a v neposlední řadě se odlišovali i cenově – jejich základní modely (mimochodem stavěné na týchž dřevěných kostrách jako modely nejvyšší, jen v o něco horší než prémiové kůži) bylo možné zakoupit už za částky lehce pod hranicí 50 000 Kč, což je na Francouze ojediněle přátelská cenová politika. Paradoxně to pravděpodobně byla jedna z věcí, díky níž se značka místo novodobého úspěchu dočkala existenčních potíží. Ty pozvolna započaly už v roce 2005, kdy se Forestier poprvé dostal do bankrotu. A nikoliv naposled – i v následujících letech se sedlářství v rámci různých transakcí a změn vlastníků stále zmítalo mezi pokusy o záchranu a bankroty, ale veškeré snahy nakonec skončily definitnvím neúspěchem, když v červnu tohoto roku skončilo v likvidaci.
Ta se nakonec uskutečnila poměrně zajímavým a naštěstí i do jisté míry nadějným způsobem: první vlna rozprodeje firmy sice proběhla obdobně, jako v případě Barnsby – zde veškeré výrobní stroje, spolu s kontrakty devíti zaměstnanců (z dvaceti) odkoupil konkurenční, u nás téměř neznámý výrobce Meyer Selles a vše přesunul do své výrobny v městečku Cognac (kde hodlá pokračovat ve výrobě některých modelů podle původního vzoru, ale již zčásti svými postupy a pod logem Meyer). Zbytek Forestieru, včetně jména značky, byl následně poslán do dražby, v níž překvapivě nezvítězil žádný spekulant, nýbrž další francouzský výrobce sedel, u nás ještě méně známý – Voltaire Design. Jedná se nicméně o obrovskou dílnu, jejíž personál čítá 45 zaměstnanců (pro představu – to je přibližně dvojnásobek oproti průměru velkých světových sedlářství, u nichž se to pohybuje kolem dvaceti sedlářů). Kromě jména značky byla odkoupena i modelová jména a technické know-how, šablony i formy pro výrobu koster a kování a také zbytek nástrojového vybavení původní dílny. Tou nadějnou zprávou je, že Voltaire na konec listopadu 2016 plánuje opětovné spuštění výroby sedel Forestier v původní podobě, s pomocí části ze zbytku zaměstanců ze Segonzacu. Tamní dílna tedy sice nakonec zanikla, ale je zde značná naděje, že výroba sedel bude zachována v kompletně originální kvalitě (zákulisní informace hovoří o tom, že nová výroba už bude pouze zakázková, nikoliv i skladová jako doposud, ale i to by bylo lepší, než úplný konec). Zda a nakolik se tyto plány stanou realitou a jestli sedla Forestier, která vynikala nadprůměrnou trvanlivostí, výbornou kontakností a sedovou korektností, zmizí či nezmizí ze světa sedel, to se dozvíme už brzy.
Zcela určitě už ale sedla Forestieru nebudou vznikat v původní dílně v Segonzacu, která byla v provozu již od roku 1950.
Část z nich ponese logo Meyeru a zbytek, pod svou původní značkou, možná ožije v novém „domově“ díky Voltairu, sídlícímu v jihofrancouzském městečku Espelette. Vsuvka pro zajímavost: to, že je nějaká značka moderní a nově vzniklá, se automaticky nemusí rovnat plastu nebo syntetice – Voltaire Design byl založen teprve v roce 2010, a přesto staví všechna svá sedla kromě „elektronického“ Blue Wingu na dřevě.
A třeba se díky tomu budeme moci znovu setkávat s vynikajícími skokovými sedly, jakým byl například model Boeckelo (na obrázku vlevo málo vídaná speciální verze tohoto jednobočnicového sedla, v provedení pro cross nebo vysoké skákání, kterému kromě latexových polštářů není co vytknout – tvarově precizní posedlí, neomezující pomůcky ani správnou práci s těžištěm, a to vše na perfektně kontaktní, ale váhu dobře rozkládající odlehčené dřevěné kostře). Na obrázku vpravo příklad výše zmiňované cenové výjimečnosti Forestieru: honební uni-skočka Roma, která ačkoliv se od nejvyšších modelů lišila pouze použitou kůží, byla prodávána za pouhých 1600 EUR, což je přibližně polovina obvyklých minimálních cen francouzských značkových sedel.
Budoucnost
Bylo by velmi pozitivní a přínosné, pokud by se alespoň jedna z těchto dvou zaniknuvších značek znovuzrodila v původní podobě, neboť v současné době, kdy nové „značky“ vznikají pouhými marketingovými rozhodnutími a kvalita produkce je až na posledním místě, je zánik každého výrobce, snažícího se vyrábět hodnotná a dobře fungující sedla, přinejmenším skličující. A jde-li na navíc o dvě z kvalitních, prověřených a tradičních evropských značek, pak je to velký důvod ke smutku. Takových sedlářství totiž bude stále ubývat, a přestože i v roce 2016 stále ještě převážná část nejkvalitnějších výrobců sedel staví na dřevěných kostrách a důsledně si hlídá výrobní postupy i použité materiály, postupem času budou Barsnbyho a Forestiera následovat další značky, pracující s vyššimi výrobními náklady a menšími zisky. A fakt, že s originální produkcí většiny takto zaniknuvších značek se budeme, vzhledem jejich k vysoké kvalitě, potkávat ještě mnoho let v nabíce použitých sedel, bude pouze slabou útěchou.