Jak je patrno z nadpisu, dnešní článek bude velmi netypický. Další text se zde objevuje po velmi dlouhé odmlce, způsobené mým naprostým vytížením životní transakcí, jakou pro každého jezdce a chovatele koní nákup vlastních nemovitostí bezesporu je.
Dnešním dnem však byla úspěšně završena všechna jednání s bezpočtem zůčastněných stran z řad finančních, státních, geodetických, správních i soukromých subjektů, započatá již v listopadu loňského roku, a do mého vlastnictví se přesouvá statek Šmikes spolu s 15,7 hektary okolních pozemků.
Letecký pohled na dvůr a pozemky k němu náležející
Jedná se o místo s bohatou historií: od té velmi dávné (první zmínka o tvrzi s dvorem na místě dvora současného pochází z roku 1383) se přes období vlastnictví panského dvora rodem Černínů v letech 1631 – 1926 (!) dostáváme až do období první repuliky, kdy statek a přilehlé polnosti o výměře několika set hektarů vlastnil a provozoval jeden z nejvýznamějších českých státníků té doby a vynikajicí nádrodohospodář, dr. Ladislav Feierabend. Ten musel v roce 1940 poté, co se prozradila jeho účast v odboji, prchnout před nacisty do zahraničí. Po pěti letech působení v roli exilového ministra financí v Anglii se vrátil do Československa, kde byl však jeho vliv a demokratické agrární názory trnem v oku sílícím komunistům, jejichž několikaletá likvidační kampaň, završená vysláním tajné policie k jeho zatčení, ho přinutila v roce 1948, opět za nebezpečných okolností a tentokrát již natrvalo, opustit Československo.
Statek Šmikousy na historické fotografii z roku 1936 ; budova v zadní části dvora, zachycená na snímku, stojí v nezměněné podobě dodnes
Tím začíná méně zářné období šmikouského statku coby státního, který byl dokonce v 80.-90. letech využíván jako pobočka nedaleké věznice pro delikventy odsouzené za nedbalostní trestné činy. V roce 1987 byl tento status zrušen a objekty navráceny státnímu statku, čímž bylo dílo zkázy definitivně dokonáno – když nemovitosti o řadu let později přebírali zpět potomci dr. Feierabenda, stav objektů byl žalostný a přestože bylo učiněno několik pokusů o alespoň častečné využívání zdevastovaného dvora pro hospodářskou činnost, všechny postupně skončily nezdarem a v letech následujících uvedly opakované nájezdy zlodějů sběrných surovin statek do stavu, v jakém se nachází dnes – neobyvatelný, k úplné rekonstrukci.
Rekonstrukce bude v tomto případě obsahu slova zcela věrná – všechny budovy, které v současnosti ještě existují, přesně odpovídají budovám z dob první republiky a jejich opravou se statku vrátí, alespoň částečně, tvář z tohoto období. Místa po budovách, které již musely být zbourány nebo podlehly opotřebení a nulové údržbě, zase výměrami dostačují drezurnímu obdélníku 20 x 60 m a jízdárenské hale 20 x 40 m. Statek se nachází na polosamotě v mírně svažitém zvlněném terénu, a jelikož jsou součástí přilehajících hospodářských pozemků v určité míře i les a vodní plocha, bude zde v budoucnu vybudována military dráha nejvyšší 4**** obtížnosti o délce 6 275 metrů, pro níž je terénní dispozice okolí více než ideální. Historická budova sýpky (špejcharu) zase poskytne dostatek ubytovací kapacity nejen pro pořádání závodů, ale rovněž pro letní kurzy mladých jezdců všestrannosti. Činnost stáje bude dále zaměřena spíše specializovaně – na práci s menším počtem koní, jejich připravu do těžkého military, dále na trénink koní vyřazených z důvodu špatné jezditelnosti, a na související chovatelskou činnost.
Ze závěru předešlého odstavce, popisujícího současný stav hospodářského dvora, je více než jasné, že realizace těchto záměrů potrvá dlouhé roky. Dnešní den je pro mě však dnem velmi šťastným právě proto, že jsem získal místo, kde budu moci tyto dlouhé roky strávit způsobem, po němž jsem toužil celý svůj jezdecký a chovatelský život, a které jsem hledal mnoho let. Zároveň je pro mě ctí, že se jedná o místo, k němuž se váže silný odkaz jednoho z nejlepších agrárníků a státníků, jaké tato země kdy měla a chtěl bych tímto rodině Ludikarových vyjádřit poděkování za důvěru a za v dnešní době už zřídkakdy vídanou vstřícnost a vysokou, vpravdě prvorepublikou úroveň závěrečné fáze transakce.