Problematiku výběru sedla z hlediska kvality konstrukce jsem rozebíral v prvním dílu této série článků (ZDE) a nyní v jeho dalších kapitolách se zaměřím na kroky přirozeně následující: volbu provedení a pasování sedla. Původně zamýšlenou koncepci druhého dílu jsem kvůli přílišné délce rozdělil na dvě části a v této se budu věnovat zúžení výběru sedel k pasování.
Na pasování sedla konkrétnímu jedinci se podílí kombinace těchto základních parametrů:
- šířka kohoutku (zohledňuje šířka komory)
- výška kohoutku (zohledňuje typ komory)
- profil tvaru kohoutku (zohledňuje tvar komory)
- typ hřbetu (zohledňuje typ pošltářů)
- profil a tvar hřbetu (zohledňuje tvar kostry + tvar kontaktní plochy polštářů)
- délka hrudní páteře (zohledňuje délka kostry (posedlí) + délka polštářů)
Slova kombinace a základní jsem musel zdůraznit, protože spolu některé parametry sedel souvisí a jejich kombinace umožňují volit různá řešení pro tytéž situace. Tyto vzájemné kombinace ale detailně rozepisovat nebudu, neboť jejich teoretická znalost nestačí a posoudit jejich vhodnost pro konkrétního koně už vyžaduje zkušeného znalce, což dalece přesahuje možnosti jakéhokoliv naučného textu. Nicméně pro dosažení akceptovatelného pasování, natož rozpoznání nepadnoucího sedla, nejsou tyto znalosti nezbytné. A základní proto, poněvadž onen bodový seznam spolu s popisem zohlednění parametrů je už sám o sobě zjednodušen. Na následujících řádcích tyto základní parametry rozeberu z hlediska důležitosti, případně specifičnosti dle typů stavby koní a s pomocí ilustrací i názorných ukázek vysvětlím jejich vliv a způsob zohlednění při zužování výběru provedení sedla.
Vymezení možných problémů
Předpokládejme, že po přečtení prvního dílu máte vytvořenou určitou představu o tom, z jakých materiálů a jakým způsobem konstruované sedlo na svého koně chcete. Při volbě konkrétních výrobců a modelů je nutné tuto představu dále zúžit podle tělesných atributů pasovaného koně. Základní otázky, které je nutné si v této fázi pasování sedla položit, jsou:
- Má kůň velmi vysoký kohoutek?
- Má kůň neobvykle nízký a/nebo nevýrazný kohoutek?
- Má kůň krátká záda?
- Má kůň výrazně oblý, široký hřbet?
- Má kůň výrazně ostrý, úzký, hřbet?
- Je kůň ve věku, kdy lze předpokládat výraznější změny v oblasti kohoutku a zad?
- Bude v sedle jezdit naprůměrně těžký jezdec nebo je pasován velký kůň?
Pokud jste si na všechny otázky odpověděli „ne“, patříte mezi ty šťastnější majitele a váš kůň náleží do mírně nadpoloviční většiny dobře pasovatelných koní, u nichž budete primárně řešit pouze šířku/provedení komory a typ/tvar polštářů, což váš výběr omezí pouze v menší míře. Tyto aspekty pasování, společné pro všechny koně, nechám až na závěr této kapitoly a nejprve budu řešit situace, kdy byla odpověď na některou z otázek kladná. Přečtení následujících odstavců ale pro jistotu doporučuji i těm, kteří si na všech sedm otázek odpovědeli záporně.
Velmi vysoký kohoutek
Středně běžná a snadno řešitelná komplikace. Oč méně výjimečná situace to je, o to více se v ní chybuje a často se stává, že při pohledu na koně s vysokým kohoutkem je vyřknut verdikt „úzká komora“ a zbytek se buď neřeší vůbec, nebo pomocí různých podložek. Obojí je zcela špatný postup s neméně špatným výsledkem.
Správný postup obnáší posouzení profilu vysokého kohoutku (obecně: vysoký kohoutek + úzký hrudní koš x vysoký koutek normální či široký hrudní koš) a odpovídající volbu typu komory a polštářů. Podrobněji se tomu budu věnovat v závěru této kapitoly, vy si nyní pouze udělejte poznámku, že váš kůň bude potřebovat sedlo s otevřenou komorou. Nesklouzávejte však k tomu, abyste za „velmi vysoký kohoutek“ považovali každý jen trochu vyšší – viz obrázky níže.
Kůň na obrázku výše sice má vyšší kohoutek, ale při správně zvolených parameterech sedla otevřenou komoru potřebovat nebude.
Ve skutečnosti může bez problémů nosit sedlo s dokonce mírně uzavřenějším provedením polootevřené komory. Dosaženo toho bylo především volbou vhodného tvaru kostry a výběrem optimálního provedení polštářů (středně silné vlněné kontaktní polštáře s velmi pozvolným odběhem v komorové části, ponechávající dostatek prostoru kolem vyššího kohoutku a zároveň perfektně vyhovující tvaru hřbetu v celé délce).
Bělouš na těchto obrázcích naproti tomu už velmi vysoký kohoutek skutečně má a otevřenou komoru bude potřebovat. Na dolním obrázku schématicky naznačeno modelem kostry, otevřenost komory je zvýrazněna žlutou barvou. Kromě toho si můžete povšimnout pro tohoto koně nevhodného tvaru kostry, jejíž ramena směřují příliš dopředu. To je zejména u koster s otevřenými komorami nežádoucí, ale přesto se toho nemálo výrobců běžně dopouští.
A nenechte se zmást zdánlivými rozdíly v tělesné stavbě obou koní. Pro ukázky byli pečlivě vybráni jedinci, jejichž profil hřbetu je z hlediska pasování sedla, kromě výšky kohoutku, identický.
Neobvykle nízký a/nebo nevýrazný kohoutek
Méně běžná a k uspokojivému vyřešení už ne tak snadná komplikace, mající dvě roviny. Tou první je pochopitelně správné rozkládání váhy v přední části sedla, tou druhou pak stabilita sedla, které mívá tendenci se na „bezkohoutkatých“ koních točit a posouvat. Oboje spolu souvisí – sedlo, které nemá v komoře správně vyváženou oporu, ztrácí stabilitu na každém koni, natožpak na takovémto. K vyřešení prvního stačí neudělat obvyklou chybu a nesnažit se na takového koně napasovat sedlo s ostřeji lomenou komorou (tvar obráceného V), nýbrž zvolit typ komory U (kulatější komora). To vám výběr zúží dost podstatně, neboť většina současných sedel používá typ komory „V“. Dále je vhodné volit co nejuzavřenější, „tradiční“ komoru (opak otevřené, viz předešlý odstavec), což je u dnešních sedel rovněž méně běžné provedení. K otázce stability sedla na takovém koni je obecné doporučení pro tento typ koní prosté – nepoužívat na ně latexové nebo plstěné polštáře, které mají nulovou tvarovou přizpůsobivost. V případě těchto koní bude potřeba pravý opak – umožnit vytvarování polštářů v maximální možné míře a zachytit i sebemenší konturu nevýrazného kohoutku, k čemuž je nejvhodnější výplní pravá vlna. Existují i další, pokročilé postupy pasování těchto koní, vycházející ze znalosti délky a zaúhlení ramen výrobců různých sedlových koster, případně speciálních konstrukčních řešení typu předního podbřišníkového řemene vycházejícího přímo z ramene komory, ale ty nebudu rozepisovat podrobněji, neboť posouzení jejich vhodnosti pro konkrétního koně není bez dostatečných zkušeností možné.
Základní resumé pro koně s tímto typem kohoutku tedy zní: co nejkulatější (U) a nejuzavřenější komora plus vlněné polštáře (a připravit se na častější údržbu/úpravu výplně).
Tato pasovací komplikace se netýká jen v tomto ohledu typických koní (např. jezdecká varianta frísů), ale lze s ním setkat téměř u jakéhokoliv teplokrevného plemene, byť nepříliš často a obvykle spíše formou kohoutku nevýrazného (který sám o sobě nemusí být přímo nízký, ale poměr jeho výšky, šířky a sklonu jej činí z hlediska pasování nevýrazným a problematickým).
Ukázka komor typu V a U. Na obrázku dvě sedla stejné komorové velikosti a od téhož výrobce, ukázka vlivu tvaru komory na pasování už nemůže být názornější. Výraznost rozdílu je sice trochu zkreslena (zvýšena) klínkovou úpravou přední části polštářů na „V“ komoře, ale i tak je důvod vhodnosti „U“ komory pro daný typ kohoutku zcela evidentní.
Krátká záda
Poměrně běžný problém s vysokými zdravotními rizky, která ale lze snadno omezit. Přesto se velice často vůbec nebere v potaz, že sedlové polštáře nemají zasahovat za poslední žebro. Pokud kůň nosí příliš dlouhé sedlo, poškození měkkých svalových a vazivových tkání v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře je jen otázkou času a míry přesahu za hrudní koš, avšak dlouhodobé používání takto nevyhovujícího sedla poškodí i hlouběji uložené bederní svalstvo a střední hýžďové svaly. To vše je pro koně velmi bolestivé, pohybově omezující a vzniklé fuknční problémy se nejprve rozšíří na zadní končetiny a později se přenesou do celého pohybového aparátu – je nutné si uvědomit, že většina svalů, tvořící tyto složité a často velmi dlouhé skupiny, je vzájemně propojena celým tělem koně, a že nejde zdaleka jen o velké zádové svaly. Varovným příkladem důsledku dlouhodobého působení tohoto stavu může být např. poškození trnových výběžků bederních obratlů (samozřejmě ne přímo přesahujícími polštáři, ale jako důsledek rozvinutých funkčních poruch pohybového aparátu, které po delší době vedou k poškozením strukturálním, tedy změnám trvalým a nevratným).
Koně s problémem krátkého hřbetu jsou zde pochopitelně rizikovou skupinou a rozhodně se netýká jen v tom směru známých plemen typu arabů, jeho výskyt není nijak výjimečný ani mezi moderními teplokrevníky většiny evropských plemen. Spoléhat nelze ani na zažitá klišé o menších koních a zpozornět by měl i každý, kdo má středně velkého koně čtvercového rámce nebo jehož kůň má pomyslnou spojnici mezi nejvyššími body kohoutku a zádi vodorovnou či dokonce směřující nahoru (přestavěný kůň). V těchto a podobných případech proveďte následující kontrolu: nejprve nahmatejte zadní konec lopatky a označte si jej (páskou, křídou, …) ; poté na spodní straně hrudního koše nahmatejte poslední žebro a postupujte po něm nahoru až k místu, kde se napojuje na páteř a posledních 10 cm žebra také označte. Metr umístěte na dva prsty (u menších rukou tři prsty – cca 5 cm) za označený horní konec lopatky a vzdálenost změřte k poslednímu žebru do místa 3-4 cm od páteře, tedy ne až na páteř (názorně viz obrazová ukázka je na konci odstavce). Pokud je vzdálenost mezi těmito dvěma body menší než 43 cm (průměrná délka sedlové kostry velikosti 17.5″ měřené stejným způsobem), je nosná část zad vašeho koně krátká. Žádná ideální metoda takovéhoto měření neexistuje, ale tato alespoň (zejména osobě pasování sedel neznalé) poskytne přesnější výstup, než univerzální poučky o poměrovém dělení délky koně na třetiny a podobné, neboť narozdíl od těchto pracuje s konkrétními individuálními tělesnými odlišnostmi v lopatce a délce hrudního koše. Později se tomu budu věnovat ještě v obrazové části pasovaní u koně v příštím dílu.
V této fázi je podstané, jakým způsobem krátká záda ovlivňují výběr provedení sedla: vždy volte co nejkratší posedlí, jaké je pro jezdce ze sedového hlediska akceptovatelné a zároveň volte sedlo, jehož polštáře ani po zatížení jezdcem vzadu nepřesahují pomyslnou svislici spuštěnou kolmo dolů od zadní rozsochy.
Pro tvorbu ilustrace vlevo posloužily za základ dva obrázky ze starých německých skript a vyobrazený teplokrevník má tak krátká záda i hrudní koš, že by byl těžko sedlatelný jakýmkoliv sedlem. Na obrázku vpravo je kostra arabského plnokrevníka, který navzdory tomu, že náleží k plemenu s obecně kratšími hřbety a tento ještě navíc patřil mezi jedince mající jen 17 žeber, poskytne i při menším vzrůstu více sedlatelné délky. Povšimněte si rovněž rozdílu v ramenním kloubu: úhel mezi lopatkou a pažní kostí je u vyobrazeného teplokrevníka znatelně ostřješí než u araba, kde je již viditelně tupý – což je zde druhým rozhodujícím faktorem „ve prospěch“ araba.
Měření, první obrázek – označení lopatky a posledního žebra. Malá páska níže na boku koně je tam navíc, označuje oblouk posledního žebra a dobrou délku hrudníku této klisny. Dbejte na správný „pasovací postoj“, to jest přední nohy srovnané, kůň stojící na všech čtyřech zatížených končetinách, s krkem v normální výšce a stojící i hledící rovně.
Na druhém obrázku změření délky sedlatelné části hřbetu, měříme výše popsaným způsobem. Vlastní délka páteře, kde je sedlo nad koněm díky páteřnímu kanálu, nás nezajímá. Z téhož důvodu je druhý konec měřené vzdálenosti až 3-4 cm od středu páteře. Špička palce na dolní části snímku se nachází na trnovém výběžku 18. hrudního obratle, naměřená vzdálenost 44.2 cm poněkud zaniká v zimní srsti.
Pro úplnost ukázky ještě se sedlem. Přestože měřený kůň nemá sedlatelnou část hřbetu krátkou a přesto, že jsem pro ukázku zvolil krátší klínkový polštář s nepřesahující svislicí (viz níže), jsou rezervy malé a například sedlo na kostře z obrázků v úvodu – s více dopředu směřujícími rameny – by už s delšími polštáři nebylo možné použít. Upozorňuji na to proto, poněvadž nesprávně zvolené nebo hodně špatně konstruované sedlo může mít v úvodu popsané negativní zdravotní důsledky i na koně, který krátká záda nemá. Povšimněte si také, že ačkoliv je tato klisna malým koněm (<160 cm), je v řešeném ohledu normálně pasovatelná, neboť má strmější lopatku, dosti krátká bedra a dlouhý hrudní koš. Mnoho koní, i větších, je ale disponováno opačně a nezřídka kdy lze narazit na stav dlouhých beder a kratšího hrudníku, který je nezbytné měřením ověřit a při pasování zohlednit.
Zúžení výběru polštářů. Pro ukázku polštářů nepřesahujících délku kostry (tzn. pomyslnou svislici spuštěnou od zadní rozsochy) ještě jednou použiji šimlu z předešlých fotografií, vyfocenou z jiného úhlu (obrázek vlevo). Vpravo opačný případ, polštáře pro koně s krátkými zády nepoužitelné. Komorově, rovinově i tvarem polštářů a kostry pasují obě sedla dobře, polohy polštářů na koních jsou proto reálné. Sedlo nepasujícící i v dalších atributech problém pochopitelně ještě zhorší.
Na obrázcích výše připomenutí, že kontaktní délka polštářů nesmí přesahovat za poslední žebro ani po zatížení jezdcem. V obou případech 17.5″ skoková sedla se zkrácenou zadní rozsochou, vlevo sedlo pro koně s krátkými zády použitelné, vpravo nepoužitelné. Spolu s volbou co nejkratší kostry (tzn. nejkratší jezdecky akceptovatelné délky posedlí), kterou polštáře nebudou přesahovat, je to jediné korektní řešení problému krátkých zad (narážím tím zejména na sedlání více dopředu nebo používání různých podložek).
Výrazně oblý, široký hřbet
Výskyt této tělesné dispozice v míře, která by vás striktně omezovala ve volbě tvaru sedlových polštářů, není častý. Při pohledu zezadu zádové svaly vytváří v ploše sedla úplnou rovinu (oblý hřbet), případně je patrná hlubší podélná rýha mezi zádovými svaly „vyboulenými“ výrazně nad úroveň páteře (štěpený hřbet) – viz schématícké ilustrace níže.
V těchto a podobných případech budete muset volit sedlo s co nejrovnějším klínkovým polštářem.
I klínkové polštáře mají různě rovný sklon kontatkní plochy, na obrázku zcela vpravo ukázka jednoho nejrovnějších možných provedení. Závěr z předešlého odstavce lze přeformulovat i obráceně – u těchto typů výrazně rovných hřbetů vyřaďte z výběru sedla na plochých kontaktních polštářích.
Výrazně ostrý, úzký, hřbet
Tato tělesná komplikace při pasování sedla se vyskytuje o něco častěji, než její opak z předešlého odstavce. Úzký, rychleji klesající hřbet se obyčejně pojí s celým užším hrudníkem. Podobný efekt na pasování sedla má také ostrý (oslí) hřbet, který poznáte tak, že při pohledu zezadu se nosná plocha hřbetu strměji svažuje směrem do stran v důsledku příliš dlouhých trnových výběžků obratlů hrudní páteře. Další možností, spadající do této pasovací komplikace, je hřbet kapří, kdy trnové výběžky obratlů normální délky přečnívají nad úroveň svaloviny hřbetu a díky tomu je sklon v oblastech podél páteře rovněž strmější (přičemž dále od páteře už může klesat méně strmě – viz ilustrace níže).
Ve všech těchto případech je nutné volit ploché polštáře (nazývané také „kontaktní“ nebo „francouzské“), neboť svým šikmým sklonem dokáží kopírovat tento nežádoucí tvar hřbetu.
I zde je na obrázku sedla vpravo ukázka jednoho z nejšikmějších možných provedení polštářů a také zde lze analogicky převrátit resumé k zúžení výběru, tzn. v těchto případech vyřadit sedla na velmi rovných klínkových polštářích.
Věk koně, předpokládající výraznější změny v oblasti kohoutku a zad
Pominu-li poúrazové stavy nebo jiné nestandardní situace, lze koně s předpokladem výraznějších změn hřbetu rozdělit na mladé, rostoucí (obvykle ze sedel vyrostou) a koně stárnoucí, na jejichž kosterním systému se již začíná projevovat opotřebení (obvykle jsou jim sedla, která nosili celý život, později velká). V obou případech je také zvýšená pravděpodobnost, že jim přestane vyhovovat typ a/nebo tvar sedlových polštářů. Níže uvedená doporučení směřují pouze k minimalizaci rizika, že u vašeho mladého nebo staršího koně jeden z popsaných stavů, vedoucí k nutnosti výměny sedla, nastane.
Postup je analogický pro obě situace – volit takové provedení sedla, aby vám umožnilo zohledňovat pozdější změny profilu hřbetu, jejichž rozsah je předpokládán výraznější, než pouhé sezonní úbytky nebo nárusty nasvalení. Doporučení společné pro obě skupiny koní je volba vlněných sedlových polštářů, které zároveň nesmí být příliš nízké (tenké), aby bylo umožněno nejprve docpáním (mladší) či ubráním (starší) zohlednit stávající stav a následně výplň postupně ubírat (u mladých) nebo přidávat (u stárnoucích) v míře, která umožní zachování přijatelného pasování sedla upravováním tvaru jeho kontaktní plochy nejen v komorové oblasti, ale v celém jejím rozsahu. Míra této upravitelnosti je sice omezená (polštáře nelze docpat „do plna“, neboť by byly příliš tvrdé, ani ubrat „do minima“, neboť by nedržely tvar, v pohybu pod zátěží by se prolamovaly a špatně rozkládaly váhu, ale přesto je mírou pro mnoho koní dostačující a má smysl to při zužování výběru provedení sedla brát v potaz (a zároveň mít na zřeteli, že latexové (nebo jakékoliv pěnové) ani plstěné polštáře nejsou pro tyto skupiny koní s předpokládanýmí výraznějšími změnami v oblasti hřbetu vhodnou volbou).
Zkušený pasovatel sedel dokáže zvýšit upravitelnost sedla také výběrem tvaru kostry spolu se zohledněním odlišností mezi výrobci a zvolit například nepatrně širší či nepatrně užší komoru s delšimi, kratšími nebo více zaúhlenými rameny, nebo hlubší kostru na určitém tvaru polštářů, avšak korektnost těchto řešení už není netrénovaným okem posouditelná. Pouze pro jistotu dodávám, že velmi výrazné změny ani takto pokrýt nelze, a že „nepatrně širší nebo nepatrně užší“ neznamená v jakékoliv době špatně pasující. Znamená to, že v situacích s předpokladem tohoto typu změn hřbetu a celkově v situacích, kdy se stav současný od budoucího znatelněji liší, je nutné pasovat stav budoucí (za předpokladu, že je očekávaný rozsah změn tímto způsobem řešitelný).
Naprůměrně těžký jezdec a/nebo velký kůň
Žádná hmotnostní hranice pro „nadprůměrně težkého“ nebo prostě příliš tězkého jezdce (či jezdkyni) není nijak exaktně stanovena a ani výsledky doposud realizovaných studií či výzkumů nejsou uspokojivě jednotné, ale sohurnně z nich vyplývá alespoň tolik, že v ideálním případě by měl kůň jezdecky vhodných tělesných parametrů nosit zátěž hřbetu do 15% vlastní hmotnosti, přičemž váží-li jezdec více než 25% hmotnosti svého koně, dochází už k přetěžování jeho pohybového aparátu s negativním vlivem na jeho zdraví a tedy i jezdeckou využitelnost. Problematika ale není až takto zjednodušitelná a musím zde důrazně upozornit na častý omyl, který z výše uvedeného vychází a spočívá v chybném předpokladu, že větší koně unesou více a jsou pro těžší jezdce vhodní – opak je pravdou. Vzhledem k zatížení, danému jejich vlastní hmontostí a faktu, že jejich kostra není lineárně (přímo úměrně) silnější, hmotově objemnější, než u koní menších, unesou naopak méně (často výrazně méně). Proto si nemyslete, že pokud máte velkého koně, tento bod se vás určitě netýká. Pravděpodobně se vás naopak týká o to více, a to i pokud není vaše váha „naprůměrná“.
Aplikováno na přibližné průměry hodnot tělesných parametrů dnešních teplokrevných koní (hmotnost, výška, obvod holeně) to lze velmi orientačně shrnout tak, že pokud máte jezdeckého koně menší či střední velikosti s exteriérem bez závažnějších vad, měli byste zpozornět, jestliže vážíte 90 kg a více (vč. výstroje, tzn. i sedla). Míra nutnosti zohlednění tohoto stavu odpovídá tomu, jak daleko od ideálního se nachází jak hmotnost jezdce, tak tělesné parametry koně (čím větší kůň, tím hůře a tím nižší bude hmotnostní hranice jezdce). Adekvátně tomu můžete rozumným výběrem sedla pro takového koně předejít zdravotním problémum v jeho pohybovém aparátu, usnadnit mu požadovanou jezdeckou práci a zvýšit výkonnost tím, že: a) při výběru sedla budete pečlivě sledovat správnost provedení posedlí, aby mělo správně umístěný nejhlubší bod – pro maximální přiblížení těžišť jezdce a koně + b) vyhnete se sedlům s příliš uzkými polštáři + c) zvolíte nejdelší možné posedlí, které je pro vás akceptovatelné z hlediska stability a korektnosti sedu – oboje pro rozložení hmotnosti jezdce do co největší plochy polštářů, v případě velkých koní možno i v prodlouženém provedení (samozřejmě s ohledem na délku hrudníku koně, neboť v případě těžkého jezdce je obzvlášť nežádoucí přesah sedlových polštářů za poslední žebro).
Ukázky sedel s nadstandardní velikostí kontaktní plochy polštářů. Vlevo drezurní model Perfection od značky County, vpravo skokový model Innovation od téhož výrobce. County staví mnoho svých modelů na prodloužených polštářích, a proto jsem je vybral zároveň jako ukázku vhodné volby provedení pro kombinaci velký jezdec + velký kůň, neboť na takových koních, s adekvátně dlouhým hrudním košem, kteří si prodloužené polštáře mohou dovolit nosit, situaci hodně pomohou. Bohužel řada majitelů dává takováto sedla i na koně s normálními či krátkými zády a velmi jim tím škodí (viz podkapitola o krátkém hřbetu výše). Správné provedení posedlí ve smyslu umístění jeho nejhlubšího bodu je samozřejmost při výběru sedla pro jakoukoliv kombinaci koně a jezdce, ale pod těžšími jezdci mají špatně vyrobená posedlí o to rychlejší a horší následky.
Na obrázku výše ukázka, jaká sedla pod těžké jezdce nevolit. Na tomto Stübbenu Siegfried VSD ukazuji nevhodnost nejen kvůli užším polštářům, ale také kvůli umístění nejhlubšího bodu posedlí za středem, což je u drezurního univerzálu právě naopak, než by mělo být. Tuto nejen u nás poměrně populární značku zmiňuji i proto, poněvadž vzhledem k užším kostrám s delšími rameny (zejména na CS a D/DJ kostrách, ukázka délky zcela vpravo) mají jejich sedla tendenci sedět na koni i při správné velikosti komory v přední části výše a v praxi se pak nejhlubší bod posedlí posouvá ještě více dozadu.
U tohoto problému se ještě zastavím. O konstrukční vadě chybně umístěného nejhlubšího bodu posedlí jsem sice psal už v předešlém dílu, ale v této fázi zužování výběru sedel je vhodné podívat se detailněji na působení této vady nejen na sed jezdce, ale také na koně a funkčnost sedla. Tento problém má v praxi dvě roviny. Pro jejich pochopení je nejprve nutné si uvědomit, kde jsou a co se při práci děje s těžišti jezdce a koně. Za normálních okolností (v přirozené rovnováze, rámec koně je prodloužený a volný, více váhy celku nesou přední končetiny) se těžiště koně nachází přibližně na úrovni zápinek podbřišníku (což u většiny koní odpovídá nejširšímu místu hrudníku) a ve výšce srdce ; těžiště správně sedícího jezdce s neutrální polohou pánve se vždy nachází v její horní části uvnitř, před křížovou kostí, na úrovni kyčelních kloubů. V rovnováze kampanní se těžiště koně posouvá nepatrně vzad (váha je rozložena rovnoměrněji až zcela rovnoměrně mezi přední a zadní končetiny, mírné až střední shromáždění) a v rovnováze školní se těžiště koně posouvá ještě více dozadu (váha na zadních končetinách, vysoké až nejvyšší stupně shromáždění).
V horní části ilustrace vlevo těžiště koně v přirozené rovnováze, vpravo těžiště jezdce (pro lepší pochopení i s pohledem do pánve seshora). V dolním řádku znázorněni přirozené (I), kampanní (II) a školní (III) rovnováhy, poloha červeně vybarveného bodu odpovídá posunu těžiště se zvyšujícím se shromážděním, modrý trojúhelník ukazuje změnu linie hřbetu.
Všímavější čtenář už tuší, že ono „sezení v těžišti“ tedy nemůže znamenat nikterak paušální pozici jezdce přesně nad těžištěm koně, neboť jezdecký kůň se během práce vždy bude pohybovat nejméně mezi dvěma, případně všemi třemi stupni rovnováhy (a tedy i polohami těžiště), avšak na zádech bude mít po celou dobu totéž sedlo – a je tomu tak. Pozice jezdce se v řadě situací bude nacházet kousek za těžištěm koně – u správně konstruovaných sedel kousek tak malý, že správně sedícímu jezdci umožňuje zůstavat v dostatečném souladu s pohybem těžiště koně. Pozice přesně nad těžištěm koně je nejdůležitější v lehkém sedu, v sedu skokovém a ve shromážděných chodech – a sedla se správně umístěným nejhlubším bodem posedlí tedy musí být konstruována (a většina naštěstí je) s ohledem na své určení tak, aby jezdci umožnila absolutní soulad s těžíštěm koně v pracovně klíčových aspektech a nejlepší možný (kompromisní) soulad ve všech ostatních případech a situacích. U sedel skokových to znamená zohlednění časté potřeby lehkého a skokového sedu v kombinaci s kratšími třmeny a u sedel drezurních umístění nejhlubšího bodu tak, aby jezdec na shromážděném koni seděl přesně nad těžištěm koně a za všech ostatních okolností co nejblíže jeho těžišti.
První praktickou rovinou negativního vlivu sedel majících nejhlubší bod posedlí chybně umístěn příliš vzadu je tedy faktor zvětšení vzdálenosti mezi těžišti koně a jezdce, které od sebe ještě více oddaluje za všech výše popsaných stavů rovnováhy. V důsledku toho neumožňuje jezdci správně a efektivně provádět žádnou z pracovních činností – u sedel skokových je nucen vykonávat delší pohyb nad těžiště koně, více „zpoza pohybu“, díky čemuž je ještě navíc stabilita výsledné jezdcovy pozice snížena a koni je ztěžován odskok ; u sedel drezurních je výsledek ještě horší, neboť ve shromáždění se nejen posouvá těžiště koně vzad, ale vzhledem k podsazení a odlehčení předku se také mění sklon roviny jeho hřbetu – směrem dolů odpředu dozadu (viz modré trojúhelníky na obrázku výše), linie se mění na od kohoutku svažitou. Jezdec v sedle s takto špatně umístěným nejhlubším bodem se tak dostává zcela zadní část sedla a je ještě více fixován za těžiště koně, namísto přiblížení se k němu. Druhou a z hlediska pasování sedla kritickou rovinou této vady v provedení posedlí je, že takto vyrobené sedlo neumožnuje rovnoměrnou distribuci váhy jezdce do celé délky kostry, jeho hmotnost zůstává koncentrována v její zadní části, kde je kůň přetěžován a poškozován. V těch nejhorších případech s nejhlubším bodem výrazně vzadu může být navíc vedlejším efektem této vady také nestabilita sedla v komorové části, neboť jezdec soustavným tlakem své hmotnosti přímo na zadní rozsochu sedlo vepředu odlehčuje a to se pak může točit nebo posouvat. Jestliže vám to nápadně připomíná některé z projevů nepasujícího sedla, uvažujete správně – sedlo s hodně nekorektně provedeným posedlím se takto může chovat, i pokud by ve všech z hlediska pasování koni posuzovaných atributech vyhovovalo.
Tolik tedy k doplnění už dříve psaného o tom, proč se na správně zhotoveném sedle musí nejhlubší bod posedlí nacházet v rozmezí mírně před polovinou až polovinou (středem) délky posedlí. Určitou roli samozřejmě hraje i hmotnost jezdce, individuální specifika tělesné stavby konkrétních koní a pochopitelně také chody – např. v klusu i cvalu se těžiště koně posouvá mírně dopředu – ale pro účely tohoto textu se omezím na konstatování, že popsané vztahy těžišť zůstavájí zachovávány.
Na obrázku vlevo odpad, který nepatří na žádného koně a pod těžšího jezdce už vůbec ne. Je vidět i vytlačení posedlí výrazně vzadu a není divu, neboť v takovémto sedle jinde než v pouze zadní polovině sedět nelze. U skočky zn. Tattini, která jen rebranduje sedla nekvalitní plastové produkce, to až tolik nepřekvapí, bohužel podobného zcela špatného „řešení“ tvaru kostry i posedlí na sedlech určených pro krátký třmen se někdy dopouští i násobně dražší výrobci. Pro úplnost – vpravo ukázka správného provedení skokového sedla pro jízdu ve velmi krátkém třmenu, kdy místo odsouvání nejhlubšího bodu posedlí dozadu jsou dopředu prodlouženy bočnice i stranice (na snímku sedlo Stübben Roxane S) a pro naprostou názornost je žlutě naznačena také shodná linie téže nohy jezdce v krátkém třmenu. Jinou věcí by bylo zamyšlení se nad smyslupností požadavku takto krátkých třmenů, ale omezím se zde pouze na glosu, že stále ještě platný světový rekord ve skoku mohutnosti s hodnotou 240 cm vytvořil Franke Sloothaak ve třmenech nijak zvlášť zkrácené, ba bezmála až jízdárenské délky …
U drezurních sedel je situace ještě horší, neboť se většina práce odehrává v plném sedu. Bohužel někteří výrobci (a často i kvalitní) začínají podléhat soudobé poptávce a poté, co se pozvolna stávají standardem gigantické opěrky + posedlí tak hluboká, že taková drezurní sedla místo prostředku umožnujícího pružnou, harmonickou souhru jezdce s koněm připomínají spíše svěrací kazajku pro dolní část těla, se nyní ještě začínají objevovat vyloženě chybně, škodlivě konstruovaná posedlí – z týchž pokřivených, anti-drezurních důvodů (a leckdy se takováto sedla rychle stávají nejprodávanějším modelem výrobce). Naštěstí se zatím stále ještě jedná o výjimky. V posedlích s nejhlubším bodem umístěným tak, jako na ukázkách výše, se sice mnoha „drezurním jezdcům“ bude „sedět úžasně“, neboť budou mít větší část hýždí trvale zapřenou o zadní rozsochu a nebohý kůň je bude svým hřbetem při každém kroku více či méně úspěšně postrkovat ke svému těžišti a „do pohybu“, v němž jinak nejsou schopni sedět, ale rovnoměrné rozkládní váhy je jezdce je na takto provedeném posedlí vyloučeno – většina váhy jezdce jde i se sebelepší kostrou do zadní části sedla, o kostrách nekvalitních ani nemluvě. Veškerá takto konstruovaná sedla z výběru pro pasování v klidu a bez váhání vyřaďte.
Volba šířky a provedení komory (společné pro všechny)
Rozhodující fáze volby nejvhodnější šířky a provedení komory vždy proběhne až s konkrétními sedly u koně, ale už ve fázi zužování výběru lze udělat několik praktických rozhodnutí, kterými si uštříte zkoušení a vracení sedel, majících jen malou nebo žádnou šanci pasovat. Konstrukční atributy komor lze definovat ve třech základních bodech:
Typ komory
Dle typu se komora rozlišuje na otevřenou, polootevřenou a uzavřenou (klasickou). Částečně už o tom bylo psáno v bodu (1), kůň s vysokým kohoutkem. Doporučení pro ostatní je zde jediné – jestliže nemáte koně s vysokým kohoutkem nebo kohoutkatějšího mladého koně, kde ještě není zřejmé, jak se dotvaruje, vyřaďte z výběru sedla s otevřenou komorou. Z hlediska správného rozkládání váhy v přední části sedla je to konstrukčně složitější řešení a navíc, otevřená komora zkracuje efektivně využitelnou délku posedlí a často také posouvá jeho nejhlubší bod více dozadu, od těžiště koně (dobří výrobci tento efekt dokáží téměř eliminovat, špatní, kterých je minmálně stejně tolik, většinou ne nebo nedostatečně). Takže pokud váš kůň otevřenou komoru nepotřebuje, volte sedla s polootevřenou nebo klasickou komorou – otevřená komora je specifické řešení kostry pro koně s exteriérovou vadou příliš vysokého kohoutku, nikoliv žádný obecně prospěšný prvek nebo univerzálně použitelné řešení (nicméně – opět – řada horších výrobců k tomu právě takto přistupuje).
Ukázky typů komor (1 – uzavřená/klasická, 2 – polootevřená, 3 – otevřená). V prvním sloupci v zeleném poli schématické naznačení, v prostředním sloupci odpovídající sedlové kostry a v pravém sloupci příklady na hotových sedlech. Mezistupňů je pochopitelně neomezeně, nejčastějším dnes používaným řešením jsou různé stupně komory polootevřené.
Znázornění vlivu otevřené komory na využitelnou délku posedlí (modrá linka) a polohu nejhlubšího bodu (červená šipka), ve všech případech demonstrovaný na sedlech stejné velikosti se skutečnými měřítky i zohledněním úhlů vyfocení. Skokový Antares (první řádek) slouží jako srovnávací ukázka sedla s mírně polootevřenou komorou, žádný problém s pozicí jezdce v posedlí ani s jeho polohou vůči kostře. Passier na svém modelu Avior (druhý řádek) ještě dokáže udržet nejhlubší bod ve správné části použitelné délky posedlí – navzdory výrazné otevřenosti komory a z toho plynoucímu značnému zkrácení – a poloha jezdce vůči kostře (zde bohužel plastové) je v toleranci. U Kieferu Ulla (poslední řádek) už není v pořádku ani jedeno z toho ; přestože má díky mělčímu vykrojení otevřené komory k dispozici více sedové délky, její velkou část „nahání“ vysokou zadní rozsochou a díky umístění nejhlubšího bodu více vzadu v kombinaci se zkrácením posedlí otevřenou komorou, bude jezdec sedět na zadní rozsoše (a tedy na zadní části kostry) výrazně více, než by měl. Je třeba si uvědomit, že funkce přední i zadní rozsochy je pouze bezpečnostní, mající zabránit vypadnutí jezdce ze sedla v obtížnějších situacích, a že tedy hlubší posedlí = více bezpečnosti, nikoliv žádně „držení v sedu“ či podobné (populární) nesmysly. Navíc, jistý vliv na pozici jezdce daný hloubkou sedla je zde i tak – hluboká posedlí mají obecně strmější stoupání a jezdec je tedy o něco více „usazen“ i v hlubokém sedle se správně provedeným posedlím – adekvátně hloubce sedla. Proti tomu nelze nic namítat u žádných hlubokých, nejen drezurních sedel, ale ve výše ukázané kombinaci faktorů je výsledek často špatný. Při volbě sedla s otevřenou komoru proto věnujte pozornost i jejímu efektu na zkrácení použitelné délky posedlí a míře posunu jeho nejhlubšího bodu dozadu.
Tvar komory
Tvar komory se dělí na typ „U“ nebo typ „V“ – rovněž už zmíněno v bodu (2), kůň s nízkým, nevýrazným kohoutkem. Tvar těchto písmen se vztahuje na provedení horní části komory a obecně lze konstatovat, že komory typu „U“ bývají nepatrně nižší, ale ponechávají více prostoru po stranách horní části komory a pasují proto celkově o něco univerzálněji, více koním (kromě velmi kohoutkatých). Zároveň jsou velmi hodnou volbou pro koně v kohoutku nižší a širší, kdy není potřeba tolik prostoru nad kohoutkem, ale více je ho třeba po stranách.
Ilustrace vlivu tvaru komory na pasování, provedna na sedlech odpovídajících si velikostí komor. K obrázku se ještě vrátím v následujícím odstavci o šířce komory.
Šířka komory
Rovnou plynule naváži a doplním, že pasování bude odlišné také u papírově stejných velikostí i u komor téhož tvarového typu, neboť podstatnou roli hraje také délka ramen komory, spolu s šířkou twistu, výškou a úhlem odběhu podélné nosné části kostry a samozřejmě také použité sedlové polštáře (provedení + výška v komoře). Šířka komory je mezi značkami vzájemně si neodpovídající parametr, nesoulad mezi označováním je téměř bezmezný a nejedná se o drobné odchylky, ale často i o úplné nepasování (při volbě papírově si odpovídajícího stupně šířky). Přičemž nutnost mít pro stejného koně v jednom výrobci/modelu sedla komoru jedné velikosti a ve výrobci/modelu druhém komoru o velikost jinou, je naprosto normální, běžné a výjimkami nejsou ani situace, kdy je nutné jít o dvě velikosti jiným směrem. Dokonce i výrobní norma Velké Británie coby jediné země, která se toto pokusila standardizovat, definuje vztah úhlů komor a jejich velikostí v rozsahu 75° až >105° kroky po deseti stupních, takže i v rámci téže velikosti je možnost rozptylu nemalá.
Výrobci sedel šířky komor definují dvěma způsoby. Prvním je slovní nebo základními číslicemi (3, Medium, Regular, atd.) a v naprosté většině případů se vychází z úhlu ramen komory, díky čemuž tento údaj poskytuje alespoň orientačně použitelnou informaci o její efektivní šířce, neboť úhly komor se měří na přímkách či tečnách nosných částí ramen (zakulacení horní části se nebere v potaz, viz levá horní část poslední ilustrace). Naproti tomu u výrobců, kteří velikost definují druhým používaným způsobem, to jest v dvouciferných centimetrových číslech, je tato vzdálenost většinou měřena mezi konci ramen komory a vypovídajcí hodnota je výrazně nižší, neboť délka ramen se mezi výrobci vždy a často výrazně liší. Na předešlém obrázku jsem sice, pro co největší názornost rozdílu mezi „U“ a „V“ komorami, zakreslil idealizovaný stav se shodnou vzdálenosti mezi rameny [a] i úhlem ramen, ale tento stav v praxi nenastává:
Na prvním obrázku překresleny ekvivalenty střední komory u tří různých výrobců, označujících šířku komory v centimetrech. Překreslení je v reálném měřitku, vzájemné poměry velikostně odpovídají, stejně jako měřítka obrázků koster v horním řádku. Vybarvené lichoběžníky znázorňují prostor v komoře, délka ramen odpovídá bočním stranám. Ilustrace velmi názorně ukazuje, jak rozdílně pasují komory papírově stejných stupňů šířky a jak velké rozdíly jsou mezi značkami v provedení komor a koster – připomínám, že ve všech třech případech jde o komoru střední šířky.
Na druhém obrázku schématicky nakresleny dvě komory, mající stejnou vzdálenost [a] mezi rameny, a tedy ve druhém způsobu značení stejnou šířku, ale ve skutečnosti zcela odlišnou praktickou použitelnost. Při prvním způsobu označování šířek se toto stát nemůže, neboť úhel ramen je výrazně rozdílný a proto i obě takovéto komory by byly označeny odlišnou šířkou. Obrázek zároveň dobře ilustruje vliv délky ramen na efektivní šířku komory – komory s dlouhými rameny se v praxi obecně chovají jako užší a naopak.
Jakékoliv informace typu „bude to dvojkový kůň“ proto vždy mají pouze hrubě orientační význam a to i tehdy, jsou-li jsou doplněny tím, v jakém výrobci/modelu sedla „dvojkový“ – i tak to podle nich netrefí ani velezkušený, celoživotní pasovatel sedel lépe, než na rozsah dvou velikostí. Pouze se mu podaří efektivněji zúžit výběr sedel, která mají teoretickou šanci pasovat – a o totéž se v této fázi budete snažit i vy.
V dalších částech textu budu vždy používat první způsob číslování, tzn. rozdělení šířek na pět základních velikostí. Výše zmiňovaná britská norma má sice pouze čtyři velikostní stupně, ale v praxi se, právě kvůli přilišnému rozptylu desetistupňových kroků, zaběhlo používání stupňů pěti, čemuž v různé formě stupňování značení, nikoliv však praktickým pasováním, odpovídají téměř všichni výrobci. Většina koní se tedy napříč výrobci a modely pohybuje v rozsahu dvou velikostí, tj. 1 až 2 (úzká – středně úzká), 2 až 3 (středně úzká – střední), 3 až 4 (střední – středně široká), 4 až 5 (středně široká – široká). V rámci tohoto číslování lze konstatovat, že nejčastější velikostí je střední komora (3), přičemž výrobci se z tohoto faktu snaží více či méně úspěšně vycházet a svou střední velikost takto dimenzovat. Ze zbytku koní, početně odpovídajícího přibližně polovině celku, tvoří převažnou část koně o jednu velikost menší a větší (2 a 4) a nejmenší část ze všech případá na okrajové velikosti oběma směry (1 a 5). To celé lze shrnout do doporučení, abyste při zužování výběru sedel k pasování pojali jako výchozí bod rozsah dvou velikostí nejvíce odpovídajících odhadu vašeho koně s tím, že nejběžnějšími rozsahy budou 2 – 3 (užší typy) nebo 3 – 4 (širší typy).
Zpřesnění potřebné šířky komory proveďte až se sedly u koně a neupínejte se na zbytečné a zavádějící (avšak velmi oblíbené) přeměřování mezi D-čky, které nemá vůbec žádný praktický význam, ani na šablony (které samy o sobě nestačí, neprofesionál je obvykle ani neumí správně použít a někdy v napasování dle nich chybují i výrobci). Šířka komory je pouze jeden z několika podstatných faktorů, ovlivňující pasování sedla a často i s hromadou sedel k vyzkoušení zjistíte, že ta, která se vám ani nechtělo brát s sebou (nebo nechat posílat), protože budou nejspíš příliš úzká či široká, nakonec seděla lépe, než ta, u nichž jste až do vyzkoušení na koni předpokládali šířku dobrou.
Ani velikost koně nehraje při volbě šířky komory nijak automatickou roli – na obrázku ukázka dvou koní z opačných konců velikostního spektra, kde bylo výsledkem pasování identické sedlo – v obou případech střední komora téhož provedení, na stejné kostře, polštářích, atd. – shodný model sedla od téhož výrobce. Představa, že velcí koně vždy potřebují široká sedla, je poměrně běžným omylem, který v kombinaci s ještě mnohem častější chybou sedlání příliš dopředu nezřídka kdy vede k naprosto absurdním stavům, kdy je raději příliš široké sedlo sedláno velmi dopředu, namísto sedlání sedla správné velikosti tam, kde má být.
Volba typu a tvaru sedlových polštářů (společné pro všechny)
Jedním z důvodů, proč je usilovné přeměřování sedel na dálku nepřesnou, zavádějící a v nejlepším případě jen velmi orientační pomůckou, od níž nelze čekat víc, než hrubé zúžení výběru pasovaných sedel, je samozřejmě vliv sedlových polštářů. Neboť i se správně zvolenou šířkou komory může být (a také často je) padnutí sedla nevyhovující, jestliže jsou polštáře nesprávného provedení či pro daného koně nevhodného typu a/nebo tvaru.
Typ polštářů
Vliv typu polštářů (ploché vs. klínkové) jsem už rozebíral na několika místech. Pro účely zužování výběru sedel k pasování kromě už dříve řečeného (a případných omezení dle koně, viz výše) vezměte v potaz boční profil hřbetu. Pro koně s rovnější hřbetní liníí obvkle nejsou vhodná sedla s plochými („francouzskými“) polštáři a koním s prohnutější liníí zase hůře pasují sedla s klínkovými polštáři. Prohnutost kontaktní plochy je také ovlivněna tvarem kostry a hloubkou sedla, takže například mnoho drezurních sedel na plochých polštářích bude mít ještě výrazněji prohnutý profil kontaktní plochy. Platí to samozřejmě i obráceně – u mělkého, rovnějšího skokového sedla na klínkovém polštáři může být kontaktní plocha vůči hřbetu koně až téměř vodorovná. U většiny koní se vás ale budou při zužování výběru sedel týkat jen nejvýraznější případy těchto „krajních kombinací“.
Ale pozor, řečené se týká posouzení pouze hrudní oblasti, kde leží sedlo. Často se setkávám s tím, že je chybně vybíráno na základě (zkreslujícího) pohledu na tvar celého hřbetu. Při posuzování tohoto aspektu pasování sedla je podstatná pouze rovnost či prohnutost hřbetní linie v oblasti hrudní páteře, v rozsahu mezi lopatkou a posledním žebrem.
Například u tohoto koně je zdánlívá prohnutost profilu jeho hřbetu zvýrazněna výškou v kříži, nicméně ve skutečnosti je z hlediska pasování naopak koněm rovnějším, pro něhož budou preferovanou volbou klínkové polštáře. V těchto a podobných případech je nutné uvědomit si, že ne každý kůň může nosit každý typ sedla (což platí zejména pro parkurové jezdce a jejich nezdráhám se říci mánii cpát „skokové kontakty“ i na koně, na nichž sedla této konstrukce nemají co dělat a ani nemohou plnit svůj účel – podrobněji se k tomu vrátím v příštím dílu o pasování v praxi).
Tvar polštářů
Tvar polštářů lze rodělit do pěti základních: 1) klasický poloviční, 2) klasický plhý, 3) polštář typu K, 4) trapézový a 5) zkrácený. Při zužování výběru sedel je nutné vzít v potaz, pro jaké typy koní jsou určeny a nevolit tvar polštáře pro daný typ tělesné stavby nevhodný. Nejlépe vysvětlím na obrázcích:
Klasícký sedlový polštář poloviční. Vnější linie polštářů lze přirovnat k tvaru proti sobě postavených závorek )( bez výraznější asymetrie mezi přední a zadní částí – hloubka polštáře na bočnici sahá zhruba do poloviny. Je bezproblémový pro většinu koní a běžným standardem u skokových a univerzálních sedel. Zejména s vlněnou výplní dokáže plně vyhovět širokému spektru koní.
Klasický polštář plný. Někdy je nazýván také francouzským, ale to s realitou nemá nic společného, neboť na francouzských sedlech se nevyskytuje o nic častěji, než jinde a ani odtamtud nepochází. Dlouhá verze nekončí zhruba v polovině délky bočnice, nýbrž vede až k jejímu konci. Používán je také velmi často, obzvlášťě u drezurních sedel. Dlouhá verze bývá méně vhodná pro koně s výraznější lopatkou na širokém rameni a mohutnějším trupu, kteří mají tendenci jejím pohybem sedlo na těchto polštářích konstantně odstrkovat dozadu, pro ty je, zejména na skokových sedlech s více dopředu směřujícími bočnicemi a stranicemi, lepší volbou kratší varianta. Podstatným atributem obou délkových verzí klasických polštářů je, že šířka jejich nosné plochy se v přední části téměř nerozšiřuje – jen o tolik, kolik je potřeba kvůli ramenům komory.
Polštář tvaru K. Přední část polštářů je výrazně prodloužena a vede hluboko podél kohoutku a ramene, po celé délce bočnice – stejně jako u plné verze klasických polštářů. Narozdíl od těch se však v tomto případě plocha polštáře výrazně a plynule rozšiřuje v přední třetině až polovině a díky hloubce polštáře tak vytváří trojúhelnik – spodní část písmene „K“. Obzvlášť vhodný je pro koně, kteří jsou v oblasti kohoutku a za ním užší a zároveň ve zbytku zad normální šířky a dále pro koně s vysokým, strmějším kohoutkem. V těchto případech pomůže k tomu, aby sedlo nesklouzávalo dopředu a zlepší rozložení váhy jezdce v oblasti komory a za ní. V provedení s vlněnou výplní bývájí tyto polštáře většinou objemnější i ve středové a zadní části, díky čemuž poskytují velice dobrou upravitelnost a často je proto lze úspěšně použít i pro koně s předpokladem výraznějších změn v oblasti kohoutku a zad.
Trapézový polštář. Specifický typ, určený pro koně, kteří mají oblast kohoutku až k jeho kořeni „miskovitě“ prohnutou, konkávní. Příkladem mohou být například kostnatější typy plnokrevníků, starší koně nebo jedinci s nevýraznou či problematickou hrudní částí trapézového svalu (pars thoracica mi. trapezii), odkud také pochází nejčastěji používané pojmenování těchto polštářů. Jejich speciální tvarování v první třetině délky slouží k vyplnění prostoru nad trapézovým svalem – pro zvýšení podpory stability sedla a zajištění co nejlepšího rozkládání váhy v jeho přední části, kde tento typ koní bývá k poškození svalových tkání náchylný. Pro koně nemající tuto (z hlediska sedlání) anatomickou komplikaci jsou pochopitelně trapézové polštáře nevhodné, neboť budou v této oblasti vytvářet přílišný tlak a zároveň sedlo zvedat a tím omezovat rovnoměrnost rozkládání váhy jezdce až do komorové části, která tak nebude mít dostatek kontaktu pro plnění svého účelu. Od polštáře typu K se liší tím, že rozšíření není plynulé, pozvolné, ale ostřejší, více vymezené – přidaná plocha vytváří rovnoběžník (kosodélník) a poté se šířka polštáře opět vrací do původní, zatímco u polštáře typu K je rozšíření plochy trojúhelníkového tvaru a plynule vedoucí až ke spodnímu rohu polštáře. Zjednodušeně lze rozdíl vyjádřit i tak, že trapézový polštář řeší pouze kohoutek, zatímco polštář typu K má při řešení pasovacích komplikací širší uplatnění (viz výše).
Zkrácený polštář. Nejde o nic jiného, než o v přední části dozadu vykrojený polštář kteréhokoliv z předešlých tvarů. Tato úprava může být prospěšná pro koně s objemnými, velkými rameny, zejména pokud ještě disponují chody s vyšší akcí, při nichž lopatka vykonává výraznější pohyb vzad. Od výrobců, jež s tímto po dlouhém vývoji a testování přišli už před lety (Harry Dabbs Future, Heritage LS, Schleese Shoulder Relief), to nyní kopírují mnozí další producenti sedel (a často ti bez dostačujícího nebo žádného reálného vývoje), ve snaze udělat z toho další „absolutní inovaci“ a maximálně vydělat na něčem, nač mnoho kupujících uslyší. Než se pro tuto dobře vypadající záležitost nadchnete, vezměte prosím v potaz, že takovéto provedení polštářů: a) ovlivňuje rozkládání váhy v přední části sedla i jeho stabilitu a není proto vhodné ani použitelné pro každého koně ; b) vyžaduje specifické provedení kostry (zkrácená ramena odpovídající velikosti a/nebo zapuštěná více vzad), přičemž nemálo výrobců dává tyto polštáře na velikostně univerzální syntetické kostry ; c) většina koní toto provedení nepotřebuje, neboť správně zvolené sedlo s kterýmkoliv z předchozích tvarů polštářů jim v rameni poskytuje dostatek volnosti a k lehkému, neomezujímu kontaktu dochází pouze s jejich měkkou, poddajnou částí. Úvahy o volbě tohoto typu polštářů doporučuji jen majitelům koní s v úvodu uvedenýmí specifiky a až po prověření, o jak novou značku sedel se jedná a na jakých kostrách staví.
U všech těchto variant sedlových polštářů se může vyskytovat klínková úprava nejen zadní, ale i přední části a smysl má pouze u polštářů s tvarově přizpůsobitelnou výplní. Všití kolmého klínku na přední stranu polštáře pak plní úlohu tvarové výztuhy – omezuje míru, jakou zatížený polštář může „vytéct“ před sedlo a napomáhá držet sklon jeho kontaktní plochy vůči koni mírně vydutý. Pokud se vyskytuje na klasických polštářích, je to jakýsi předstupeň či mírnější forma trapézového provední – pro koně, jejichž prohnutí kohoutku je už patrné, ale pro trapézový nebo K- polštář příliš málo výrazné. Vyskyutje-li se na polštáři trapézovém nebo K-polštáři, pak ještě zvyšuje jejich vyplňující efekt. Přední klínek správně zvolené délky také bývá dobrou volbou pro koně mladé i starší, kde nabídne větší objem a tedy i rozsah úprav tvaru polštářů. Kromě těchto situací se někdy volí také u koní, kteří se snáze otlačují – pro zachování výšky polštáře i pod zátěží ; tito koně, kteří přední klínkové provedení mít musí, jsou ale ve výrazné menšině. U ostatních záleží na délce klínku a obvykle lze použít obě varianty (s klínkem i bez), pouze pro koně s velmi rovnými liniemi kohoutku je provedení s krátkým klínkem nevhodné.
Klínkové provedení přední části polštářů. Vlevo krátké a s ukázkou na koni, pro něhož není vhodné (sedlo už je plně dotažené). Prostřední obrázek zobrazuje poloviční klín na dlouhém polštáři, vpravo pak v rozsahu celé délky (obě tato delší provedení by kůň z obrázku vlevo mít mohl).
Závěrečné slovo
Správnost pasování sedla koni nedělá jen šířka a otevřenost komory, ale také tvar a délka kostry, spolu s typem a tvarem polštářů, přičemž všechny tyto hlavní faktory jsou stejně důležité. Úspěšné pasování sedla tedy nezačíná až se sedly v rukou u koně, ale již fází výběru sedel k pasování. Ke všemu již řečenému ještě doplním, že obecně užitečným postupem je mít k pasování sedla od co nejvíce různých výrobců – tím více, čím menší jsou vaše zkušenosti a porozumění dané problematice. Tato teoretická kapitola o pasování sedel vám pomůže nejen efektivně zúžit jejich výběr, ale také zopdovědět, proč některá (zdánlivě vhodná) zkoušená sedla v praxi u koně nepasují. Této praktické části se budu věnovat v příštím dílu.