Často se setkávám při všech možných příležitostech s až hrůzně názornými ukázkami jezdeckého ignorantství, nulové snahy a ochoty se vzdělávat, případně s absencí zájmu řešit příčiny problémů, zato však se zavilou snahou řešit jejich projevy a následky (pokud možno rychle a vždy na úkor koně). A to platí o jezdcích napříč všemi soutěžními úrovněmi.
Jedním nejtypičtějších a zároveň nejděsivějších příkladů je všudypřítomné řešení (případně za každou cenu dosahování) toho, zda kůň nese hlavu dole nebo nahoře, přičemž je zcela opomíjen fakt, že „poloha hlavy dole“ nemusí znamenat nic víc, než mrtvé zalomení ztuhlého a nefuknčního krku, které nemá s nesoucím hřbetem zhola nic společného. Pro ono snížení hlavy jsou dotyční schopni navěšet na koně všemožnou výstroj (udidly počínaje, řemením v tréninku konče) a násilně jej používat, aniž by koni, který se těmto praktikám nedokáže (a po čase už ani nechce, jak jsme si řekli minule) bránit, dali správným způsobem ty nejelementárnější jezdecké základy, jejichž absence je skutečnou příčinou „problému s hlavou“ (ale i mnohých jiných, obdobně tragických). Těmto prostým základům, na něž je v dnešní době stále méně dbáno, se nyní budu podrobněji věnovat.
Základem KAŽDÉ pomůcky, korektního ježdění a ovládání koně je SED. Ne ruka, ne holeň, nýbrž sed. Tím nemíním kvalitu toho, jak na koni sedíte, ale používání sedu – jakkoliv druhé bez prvního není možné, samozřejmě. Každý soubor pomůcek, každý cvik, každá změna chodu nebo změna tempa musí být realizována z větší části sedem a z menší části, nebo v určitých případech stejnou měrou, nohou a rukou. Plné uvědomění si tohoto je naprosto klíčové pro správnost a maximální funkčnost vašeho ježdění.
Tento způsob jezdeckého myšlení vám umožní efektivně pracovat na dalším, neméně zásadním prvku perspektivního ježdění – na jemnosti pomůcek. U každého koně vždy budujte přiježděnost na nejjemnější možné pomůcky, jaké je ještě schopen spolehlivě (to jest vždy) vnímat a realizovat. Nepodléhejte předsudkům o (velkých) tlačivých koních – dobře a perspektivně přiježďovat temperamentního, dopředného koně může v některých fázích tréninku stát více sil, ale všechny lze najedzit na jemné pomůcky (míra jemnosti i časová náročnost zjemňování bude samozřejmě individualní). Je to právě myšlení, které je ve většině případů nutné změnit, a to i u mnoha (zdánlivě) pokročilých jezdců. Přizvěte si k tomuto nelehkému úkolu trenéra, nejlépe drezurního – a je lhostejno, jaké sportovní disciplíně se věnujete. I každý parkurový kůň nižší úrovně by měl zvládat L drezuru alespoň za 45% a kůň vyšší úrovně S drezuru zrovnatak (a to jsou velmi mírné požadavky). Na parkuru se vám to stokrát vrátí – na konečný výsledek to může mít větší vliv, než skokové schopnosti vašeho koně. Dobře přiježděný a proježděný kůň dokáže své tělo používat mnohem lépe a tam, kde ostatní ztrácejí body, sekundy nebo jejich koně plýtvají silami v situacích, do kterých se vy vůbec nedostanete, budete v obrovské výhodě.
Jeden nezbytný a základní předpoklad pro to, aby mohl být sed skutečným základem každé vaší pomůcky, ale může změnit k lepšímu téměř každý i bez trenéra, a tím je způsob sedu na koni. Na toto téma bylo napsáno a namluveno nekonečně mnoho, ale celý princip je ve skutečnosti velice jednoduchý. Jeho realizace vyžaduje určitou tělesnou připravenost a pro mnohé jezdce proto po jistou dobu jednoduchá nebude, ale při poctivém dbání na onen jednoduchý základní princip se kýžený výsledek nakonec vždy dostaví: po usednutí na správné místo do sedla (tzn. ne na zadní rozsochu) zcela povolte oba kyčelní klouby, čímž se vlastní vahou posune dolů stehno, koleno a následně se SAMA PROŠLÁPNE PATA ; to zpětně povede k tomu, že se vaše pánev stabilně usadí v posedlí ; zároveň stejným způsobem uvolněte a nechte sklesnout ramenní klouby – tím se dotanou do správné polohy a relaxovanosti nejen celé paže, ale také lopatky (volně se přiblíží) a oblast bederní páteře (sama se mírně prohne dopředu). Toť vše.
Optimálně volný kyčelní kloub a nenásilně spuštěná noha, také díky správně našlápnutému třmenu: přední hrana třmenového můstku co nejtěsněji za špičkou, nikoliv v nejširším místě chodila
Několikrát jsem použil slovo SAMA či jeho synonyma – je skutečně klíčové. Jakékoliv usilovné snažení jezdce o dosažení jednoltivých prvků, které tvoří správný sed, je předem odsouzeno k nezdaru a v nejlepším případě k tomu, že některé vady zůstanou v menší či větší míře zachovány trvale – sed sice bude moci vypadat zdánlivě korektně, ale za cenu víceméně soustavného vydávání energie na korekci těchto vad a jeho udržování – nebude se proto ani blížit stavu, v němž by mohl být funkčním základem vašeho ježdění. Jednou z nejčastějších chyb, kterou často slýchávám z úst cvičitelů i trenérů, je vyžadování a učení tlačení paty dolů – NE! Tlačení paty dolů je naprosto spolehlivý způsob, jak si sed výrazně zhoršit, neboť vede k tomu, že noha získává tendenci k posunu dopředu (většina jezdců se ji bude snažit držet pod sebou a bude tím omezena v pomůckách i stabilitě), navíc se hýždě sklápí nazad a opět, omezuje možnost (sedových) pomůcek, nemluvě o celkové tuhosti, mrtvosti a nepoužitelnsti, jakou noha v tomto stavu vykazuje. Podobné důsledky, obohacené navíc o naprosté pohřbení možnosti souznívat s pohybem koně, má další často slýchaný nesmysl – pokyn k držení se koleny. Kolenem se nedrží, dokonce ani v lehkém sedu a při skocích ne – koleno se používá k ovládání koně! Tyto a další podobně chybné návyky ve způsobu sedu, které jsou naprosto běžné i v soutěžích vysoké úrovně, jezdce kromě již řečeného navíc nutí plýtvat silami nejen na nadbytečné, chybějící stabilitu nahrazující aktivity, ale i silami na ovládaní koně, které je v takových případech obvykle vynucováno násilím a tupým stylem ruka – holeň (šporna). Držte se jednoduchých instrukcí z předešlého odstavce a budujte schopnost zachovat uvonlěnost na oněch dvou potřebných místech (kyčle, ramena) a celý váš sed se postupem času SÁM uvede do perfektního, dokonalého stavu. Bude PŘIROZENĚ absolutně STABILNÍ a zároveň FUNKČNÍ ve všech chodech, při jakékoliv práci a také v kritických situacích. Kromě toho vám umožní soustředit se pouze na správné ovládání koně, který navíc nebude rušen vadami sedu. A díky tomu se sed bude moci stát základem všech vašich pomůcek, a to vám otevře cestu k přiježďování na jemné pomůcky.
Toto přiježďování musí být budováno na správnosti naprostých základů, z nichž pro příklad uvedu několik důležitých, ale zároveň často opomíjených zásad:
– žádat nesení hřbetem či shromažďovat / podsazovat je možné pouze uvolněného koně, s otevřeným, měkkým týlem, pohyblivým krkem a celým předkem (plece, ramena, lopatky) – což nikdy neumožní příliš brzy zkrácená otěž nebo vůbec otěž příliš krátká, používaná ke rvaní hlavy dolů – ta naopak celý předek koně spolehlivě zablokuje a tím zafixuje nenesený hřbet
– při správném vedení koně provází vyklenutí hřebetu přirozené snížení hlavy, které je nezbytně nutné umožnit ; klíčem ke SNÍŽENÍ HLAVY je SPRÁVNÉ ŽÁDÁNÍ O VYKLENUTÍ HŘBETU, to jest ODZADU-DOPŘEDU
– tedy nejprve sedem v pobízející poloze aktivovat záď, lehkou holení tuto aktivitu podpořit na požadovanou míru (intenzitu), sedem dále regulovat míru shromádždění / propuštění aktivity dopředu, kde kůň vždy sám napne otěž a ruka zachovává toto napnutí (přilnutí) během snižování hlavy
– naprosto nepřípustný (ale často vídaný) je postup opačný – stažení a držení hlavy dole rukou a následné šikanování koně holení proti této vepředu postavné zdi – v této situaci už kůň ani hřbet vyklenout nemůže a o nějakém samonesení nemůže být vůbec řeč, pouze to umožnuje jakousi primitivní a pro skutečného jezdce neuspokojivou ovladatelnost
– pobízející sed neznamená žádné znásilňování přední rozsochy sedla či podobné přemrštěné předo-zadní pohyby rušící koně, ale pouze změnu úhlu pánve, která z polohy na posedlí kolmé zaujímá polohu jakoby podsazenou s předsunutím její spodní části dopředu, zadek přitom zůstavá zcela na místě a nikam se v posedlí neposouvá ; mírou změny tohoto úhlu lze velmi jemně a přesně dávkovat jak intenzitu pobídky, tak míru toho, kolik z aktivity zádě zůstane následně pod vámi formou sebenesení na vyklenutém hřbetu (shromáždění) a kolik propustíte dopředu (délka chodu)
– lehká holeň podporující aktivitu může být lehká také proto, že přichází správně časovaná, krátce a v přesných momentech: těsně před momentem odrazu nosné zadní končetiny ; bezhlavé otlačování koně nohou ho pouze ruší, mate, otupuje a vás stojí zbytečné síly
– jezdí celé noha, včetně kolena a stehna – nejen holeň ; koleno pomáhá ohýbat a stehno se účastní zádrží (kromě jiného)
– zádrže (poloviční ani celé) neprovádíme (ani nezačínáme) rukou, ale opět sedem a stažením vypnutých břišních svalů (což zároveň zpevní bedra a zaúhlí pánev do správné blokující polohy) ; kůň musí do zádrží vkračovat, donést se a zkracovat se odzadu na lehce vydržovaném přilnutí – opět i zde, stejně jako ve všech situacích, je naprosto nepřípustný výše zmiňovaný nesprávný postup odpředu-dozadu
– ruka nikdy netahá zpět ; její role v zádržích je pouze vydržující, tzn. nejprve se ostatní pomůcky postarají o zvýšení kmihu – vetší aktivaci zadních končetin a až poté ruka vydržuje – pouze ve větší či menší míře omezí (nikoliv anuluje) míru sledování huby koně po nezbytně nutnou dobu ; všeobecně ruka pracuje pouze v rozsahu ohybu zápěstí na co nejjemnějším a živě pracovaném přilnutí
Horní obrázek ukazuje „neutrální“ sed – pánev je kolmá na posedlí (povšiměte si fialové linky).
Dolní obrázek znázorňuje pobízející sed – úhel linky se mění, správný způsob dosažení změny zaúhlení pánve naznačují také šipky.
U obou obrázků věnujte pozornost rovněž skutečnosti, že se vše odehrává „v rámci“ hýždí – jejich poloha v sedle je naprosto beze změny, neposouvají se dozadu ani dopředu, mění se pouze poloha pánve uvnitř.
Budete-li dbalí těchto jednoduchých základů při pracovaní vašeho koně, kromě všech již uvedených pozitiv budete trvale zvyšovat jeho prostupnost (na jemné, nepatrné pomůcky), díky čemuž bude lehce ovladatelný, spolehlivě výkonný a bude své tělo při práci využívat nejméně zatěžujícím způsobem pro jeho tělesné i psychické zdraví. Třeba jsou k tomu pouze dvě věci: myslet při ježdění výše popisovaným způsobem a současně dbát na to, abyste jej realizovali důsledně a nezvyšovali náročnost cviků a práce, dokud nebudou předešlé jednodušší a snažší spolehlivě proježděny a zrutinovány na straně koně i jedzce. Tomu se budu podrobněji věnovat v některém z dalších textů, na konkrétních příkladech užívání tohoto způsobu ježdění při přiježďování problematického / korekci zkaženého koně.